Situace byla jednoduchá, mírně se houpající mostek přes Zbirožský potok je součástí modré turistické značky propojující Skryje a Jablečno. Jenže tentokrát nastal problém. Pěšina zmizela.
Varování na parkovišti
Už na parkovišti ve Skryjích (50 korun za max. 12 hodin) jsme dostali varování, že pokud jdeme k jezírkům, tak neprojdeme. „Právě jsem se odtamtud vrátil, je tam padlý strom a zvednutá hladina,“ varoval nás mladík, zatímco přebíral geologická kladívka od účastníků geologicko- paleontologické exkurze. Skryje a okolí jsou známé masivním výskytem trilobitů a dalších fosilií. Účastníci se pochlubili, že neodcházejí s prázdnou. A čerstvě rozbité kameny na skalních výchozech jsou jasným důkazem, že snaha o nalezení vlastního trilobita v oblasti neustává.
Jít dál znamená brodit se
Velké deště, které zvedly hladinu Zbirožského potoka, zatopily kousek stezky těsně u mostků u Skryjských jezírek. Kalná voda část návštěvníků odradila, protože nebylo vidět ani jak je dno hluboko, ani zdali se jde po jemném štěrku či ostrých kamenech.
Skryjská jezírka patří mezi nejnavštěvovanější lokality Křivoklátska, a tak je lepší zvolit pro čas jejich návštěvu všední den, kdy můžete trefit na liduprázdné údolí Zbirožského potoka.
Tomáš Makaj, Jaroslav Vogeltanz, Křivoklátsko
Z hlediska vzdálenosti nešlo o moc velký kus, zhruba 20 – 30 metrů, ale znamenalo to se zout a vydat se skrz chladnou, neprůhlednou vodu. Riziko pádu bylo minimální, šlo spíše o to „hecnou se“. Samozřejmě se mnohem snadněji přesvědčí dospělák, pro rodiny s malými dětmi šlo o téměř nepřekonatelnou překážku.
Mloci i jedůvky
Romantické území, které se mimo jiné v minulosti objevovalo na pohlednicích a bylo oblíbeným cílem prvorepublikových trampů, je dnes chráněno v rámci přírodní rezervace Skryjská jezírka. Jeho rozloha je 59,5 ha a je součástí CHKO Křivoklátsko. Nadmořská výška rezervace se pohybuje od 260 do 430 m. Kromě zajímavého ptáka skorce vodního, který umí pochodovat pod hladinou a vyzobávat larvy vodního hmyzu, tu můžete zahlédnout i ledňáčka, lilie nebo jedovaté vraní oko čtyřlisté. Jedovatý je i výrazně černožlutě zbarvený mlok, na kterého máte největší šanci narazit právě po dešti.
Podívejte se na Skryjská jezírka, když je nízký stav vody.
Trilobit ze Skryjí - Skreiaspis spinosa
Obec Skryje se dokonce dostala do rodového jména jednoho z trilobitů. Konkrétně jde o druh Skreiaspis spinosa. Skrei znamená Skryje, Aspis je lehký válečný štít z období helénismu, spinosa je výraz vyjadřující trnitost či ostnitost. Takže v poněkud toporném překladu by se název tohoto druhu dal přeložit jako Skryjský ostnitý/trnitý štít. Žil na dně mělkého moře, kde pomalu lezl a požíral zbytky jiných živočichů.
„První doložená zpráva o Skryjích pochází z roku 1229, kdy byly v majetku řádu benediktinů. V dalších letech byla ves v držení majitelů z řad nižší šlechty. V 15. století zde stávala zemanská tvrz. Od poloviny 15. století až do 17. století patřila hradu Týřovu. V roce 1601 se Skryje staly součástí křivoklátského panství. Za třicetileté války obec skoro zanikla, neboť obyvatelé se museli často skrývat před vojsky v okolních lesích,“ píší na jedné z naučných tabulí Lesy ČR.
Vyrazte na Křivoklátsko dříve než se z něj stane národní park. Plány na jeho vyhlášení jsou v plném proudu a pak se mohou změnit pravidla přístupnosti pro veřejnost. A dá se předpokládat, že spíše k horšímu, tedy že se volně přístupné plochy spíše zmenší.
