Před 385 lety se v Praze narodil jeden z prvních dobrodruhů Českých zemí, jezuitský hodnostář, P. Emmanuel de Boye, bude to on, kdo nasměruje Fritzovy kroky k Amazonii.

Nenaplněné dobrodružství

Kroky P. Emmanuel de Boye nejprve vedly cestou jezuitského učně Tovaryšstva Ježíšova v Praze, kam nastoupil ve svých 15 letech v roce 1654. Ve svých 22 letech zamířil na další studia a výcvik do Říma, následně do Telče a taky zpět do Prahy, kde stál u stavby věhlasného Klementina. Osud jej nakonec zavál i na Moravu do Olomouce, kde strávil většinu své služby. Tento mladík však netoužil po jistotách a stabilitě v jednom městě, prahl vyrazit do dálav celého světa, šířit svou víru a zvěstovat evangelium neznabohům.  

Záběry současné Amazonie.

Zdroj: Youtube

K jeho velké libosti se mu přání částečně splnilo a v roce 1674 byl vyslán na evangelickou pouť do Švédska. Nebyla to sice Amazonie, Japonsko nebo Polynésie, ale mohla to být první z mnoha cest následovaná exotičtějšími dobrodružstvími. Ta se ale nakonec nekonala, místo toho se stal průvodcem mladší generaci moravských učňů. V roce 1683 vysílá jezuitu Samuela Fritze a Jindřicha Václava Richtera do Ekvádoru šířit křesťanskou víru mezi domorodými kmeny kolem řeky Amazonky.

Přes den bylo mi lépe, ale noci jsem trávil v nepopsatelné horkosti - v posteli, u níž voda tekla jen píď daleko, mi vysychala ústa - a při nespavosti, která nebyla způsobena jen nemocí, nýbrž také ruchem krokodýlů, kteří celou noc prolézali vsí, zvířat ohyzdného vzezření.

Samuel Fritz

Samuel Fritz

Na přelomu července a srpna roku 1689, před 335 lety, se trutnovský rodák Samuel Fritz vydává již od řeky Rio Negra, mohutného levého přítoku Amazonky, dál do vnitrozemí k řece Urubú a později až do Pará (dnešního Belému) na východním pobřeží. Daleko za sebou nechává svého krajana Jindřicha, ten totiž zůstává u horního toku, kde několik let v poklidu slouží. Později však opouští Richter Fritze, když o desetiletí dříve umírá při vzpouře kmenů, kterou vedl jeho sluha Jindřich Mameluk.

„Redukce” probíhala podle osvědčených schémat třeba takto: několik lučištníku z ochočeného a tedy již pokřtěného indiánského kmene se přiblíží spolu s několika španělskými vojáky ke kmeni ještě nezískanému a zajme několik jeho příslušníků. Zajatci se po „přeškolení” vrátí k páterově doprovodu k lidem svého kmene a vysvětlují jim, jak dobře s nimi bílí „otcové” jednají.

Josef Rodr, Příběhy z dalekých krajin

I přes smutné zprávy Samuel pokračuje ve svých snahách o redukci (obrácení pohanů ke křesťanství) domorodých kmenů systematicky dále. Ačkoliv s přibývajícím časem stráveným v jejich společnosti i v amazonském „klimatu”, zdá se, že se jeho názor na metodiku evangelizace postupně proměňuje. Přestane souhlasit s barbarskými metodami a genocidou nastavenou portugalskými jednotkami a později i španělskými bojovníky. Opakovaně vyzývá k mírnějšímu zacházení až nakonec za své výtky končí za mřížemi.

Mapa vytvořená Samuelem Fritzem.

Nazývali mne ve své řeči abbá, abbá, které, jako v hebrejštině, znamená otec. Indiáni Manavové jsou velmi stateční a jsou velmi obáváni u svých pohanských sousedů a před lety odolali oddílu portugalských vojáků. Jejich zbraní je luk s otrávenými šípy; nenechají si však růst vlasy, aby, jak říkají, je v boji nikdo za ně nemohl popadnout. Chodí nazí a malují si čelo až k uším černou smolou podobnou balzámu.

Samuel Fritz

Může se zdát, že Samuel ničeho nedosáhl - nezajistil domorodcům mírnější zacházení, ani nezpytoval svědomí z podílení se na těchto vraždách, dokonce se ani před svou smrtí nevrátil domů. Přesto svou titěrnou prací poznamenal dějiny a zanechal po sobě nevymazatelnou stopu. Během svých cest totiž zaznamenával každý detail o půdě a terénu, kudy procházel až po přelomu 18. století vydává svou podrobnou mapu Amazonie. Je to také úplně první podrobná mapa Amazonie, na kterou je možné se spolehnout.

Pouze s úhloměrem zaznamenává, vypočítává a vyměřuje po čtyřicet let služby i navzdory nepřízním osudu, jako když ho Portugalci deportovali 1300 km proti proudu Amazonky, po jeho docela drzém příchodu na jejich východní území. Fritz nakonec umírá v roce 1725, v jeho práci jej nahrazují dva němečtí jezuité Bernard Zurmullen a Johann Julian.

Jedni mne považovali za svatého nebo za syna božího, jiní za ďábla. Podle kříže, který jsem s sebou nosil, tvrdili jedni, že přišel patriarcha nebo prorok, jiní, že perský velvyslanec. Ba i černoši v Pará si vykládali, že přišel jejich osvoboditel z Angoly.

Samuel Fritz

Kmen Omagua

Samuel Fritz trávil čas převážně s kmenem Omagua, který byl kvůli deformaci lebky posměšně Portugalci a Španěli nazýván Cambeba, ploché hlavy. Během let slučoval roztroušené vesnice a dokonce vybudoval kostel sv. Jáchyma. Později se věnoval také kmeni Yurimaguy, kde onemocněl, což se mu stalo osudným. Situaci zhoršovali portugalští nájezdníci, kteří se snažili vymýtit všechny kmeny.

Související články