Damávand - nejvyšší hora Íránu
Původní plán byl, že v ideálním případě vystoupáme na Damávand, neaktivní sopku a zároveň nejvyšší vrchol Íránu s výškou 5609 m n. m. Tyčí se poblíž jižního pobřeží Kaspického moře v provincii Mazandarán, 66 km severovýchodně od íránského hlavního města Teherán. Nakonec k tomu nedošlo, ten den jsme se příliš zdrželi v základním táboře ve výšce 3 300 metrů. Kromě hledání původních druhů tulipánů, které tady mají své genetické centrum rozšíření, za to může i drobná štíhlovka. Had, který není nebezpečný, nicméně kdo by chtěl být kousnutý hadem?
Uštknutí versus kousnutí
Hadi neumí ukousnout sousto, proto musí polykat kořist vcelku. Kousnout zvládnou jen ve smyslu uštknutí, tedy rychlý výpad, aby dostali do oběti jedové zuby a potřebnou dávku jedu, nebo aby ji pevně uchopili a mohli ve smyčkách těla uškrtit. Tak to dělají jak hroznýši a krajty, tak některé užovky. To byl přesně tento případ.
Štíhlovka pestrá
Štíhlovka Ravergierova (Hemorrhois ravergieri) není nijak velká, největší jedinci dorůstají zhruba 130 – 140 cm. Tato byla výrazně menší. Jako blesk zajela pod drn v domnění, že když nebude vidět, bude v bezpečí. Jenže prozradil ji právě onen prudký pohyb způsobený útěkem. Nejspíš bychom ji přehlédli, ale reagovala na otřesy půdy způsobené naší chůzí. Hadi poměrně špatně slyší, ale skvěle vnímají otřesy podkladu.
Focení
„Vydrž, to je ideální, vyfotíme pileus,“ jásal Tonda, který je profesionálním zoologem. Pileus je svrchní část hlavy. U podobných druhů se podle uspořádání šupin na hlavě dá druh určit přesně. Štíhlovka patřící mezi užovky nemá duté zuby jako zmije nebo kobra, takže nevstříkne jed hluboko do rány. To ale neznamená, že by nebyla nebezpečná. To jsem se dočetl ale až doma. V okamžiku kousnutí jsem byl přesvědčený, že o nic nejde, neboť štíhlovky nejsou jedovaté.
Oba jsme chtěli vědět, co přesně je to za druh hada a udělat dokumentární fotku. Ovšem při vyplétání z kořínků trav si to štíhlovka nenechala líbit a bránila se kousnutím tak šikovně, že se jí zuby zasekly v kůži. Když už měla úlovek, začala pomalu polykat, což znamená soukat prst do žalidku. Logicky neměla šanci. Ale raději jsem po focení prsem pohnul, aby ho vyzvrátila.
Podívejte se, jak vypadá Damávand.
Toxin smíchaný se slinami může zůsobit problémy. „Sliny Hemorrhois ravergieri způsobují cytotoxické účinky na buňky HDF nekrotickým mechanismem. Uštknutí tímto hadem způsobuje lokální příznaky, proto tento výzkum navrhuje pečlivější hodnocení obětí při zvažování lékařského ošetření,“ píší Arefeh Kamali a Abbas Zare Mirak Abadi ve studii, kterou publikoval server Research in Cell and Tissue. K přesnému určení štíhlovky jsem se dostal až v klidu doma, nicméně žádné, ani lokální příznaky se nedostavily.
Agamy na úbočí Damávandu
Štíhlovka byla jedna, zato mohutných agam jsme viděli desítky. Když nás místní pastevec viděl, jak pobíháme s foťáky kolem kamenů a opatrně se blížíme k vyhřívajícím se plazům, chtěl zasáhnout. „Co tady děláte?“ ptal se napůl výhružně a napůl zvědavě. „No, chceme si je vyfotit,“ zněla logická odpověď, která se snadno dala dokázat už nafocenými snímky. „Nechcete je sníst?“ Tak to nás ani nenapadlo. A nakonec nás místní uzemnil. „To je chyba, s dušenými rajčaty jsou výborné!“
Zdroje: Research in Cell and Tissue