Když britský objevitel a cestovatel Henzy Alexander Wiskham propašoval z Brazílie roku 1876 zhruba 70 000 semen kaučukovníku brazilského (Hevea brasiliensis), tak tím de facto zničil brazilský kaučukový monopol. Když následně Charles Goodyear přišel na způsob, jak kaučuk pomocí kyseliny sírové nebo síry vulkanizovat (patentovat postup si nechal v roce 1839), rozjela se výroba přírodního kaučuku ve velkém. V Barmě se mimo jiné vyrábí v malých provozovnách v pralesích, kde se běžně využívá dětská pracovní síla. To, že kyselina sírová je nebezpečná, naučí dětské dělníky buď starší kolegové nebo vlastní zkušenost.
Kaučuková továrna v pralese
Při toulání Barmou, tedy správně Myanmarem, jsme se v jihovýchodní části země, za městečkem Kyaikto, ponořili do místního lesa. Nešlo o prales v původním, neporušeném slova smyslu, spíš o druhotně přeměněný les, nicméně z hlediska druhové diverzity i tak zajímavý a bohatý. Šance, že se tam podaří vyfotit nějakého zajímavého motýla, stonožku nebo narazit na orchidej, nebyla úplně malá. Jenže místo toho jsme za hradbou stromů narazili na malou továrnu vyrábějící kaučuk.
Nejprve odstranit nečistoty
Z naříznutých kmenů kaučukovníků se vytékající latex zachytával do skořápek kokosových ořechů. Z jednoduchých nádobek se přeléval do kanystrů. Z nich se pak přelil ještě jednou, ale tentokrát přes sítko, na kterém se zachytily hrubé nečistoty. Nejčastěji listí, ale objevil se i gekon, který do latexu spadl, a vlastními silami neměl šanci se dostat ven.
Světová výroba kaučuku tvořila v roce 1850 asi 1 500 tun. V příštích šedesáti letech stoupla výroba na téměř 100 000 tun. V roce 1934 bylo poprvé dosaženo milionu tun.
Herbert Butze v knize V šeru tropických pralesů
Vulkanizace
Následně přišlo ke slovu vlití čistého latexu do misek, kde probíhala vulkanizace. „Je to kyselina sírová,“ vysvětlila mi zhruba patnáctiletá dívka, která měla tuhle část práce na starosti. Vlila kyselinu do latexu, přičemž neměla ani to základní ochranné vybavení, jako jsou rukavice, brýle nebo boty. Na procesu rozmíchávání se podílely i mladší děti. Ani ony neměly žádné ochranné pomůcky. Ty jsou drahé. „Prostě musíme dávat pozor,“ vysvětlila mi „dozorující“ teenagerka. I když tekutina byla hustá, přesto jsem si pro jistotu poodstoupil. Vůči kyselinám mám respekt.
První zmínka o kaučuku
Latex stékající z naříznutého kaučukovníku
„První zmínka o kaučuku je datována brzy po objevení Ameriky, před více než 500 lety, a je zapsána v díle španělského historika Herrera-Tordisillase. V letech 1493-1496 při druhé Kolumbově cestě do Jižní Ameriky pozorovali námořníci hry amerických domorodců s pružnou koulí, kterou bychom dnes nazvali míčem. Indiáni ji zhotovovali z vyschlé tekutiny vytékající z poraněných stromů, volně rostoucí v subtropických oblastech a nazývali Hheve (odtud je latinský název Hevea) nebo Cau-Uchu (odtud je český název kaučuk) a obojí má význam „plačící dřevo“. Kaučuk byl dále využíván k výrobě nepromokavého plátna a obuvi, ale jeho vlastnosti nebyly uspokojivé, hlavně při změně počasí.“
Kristýna Jeřábková: Přírodní kaučuk – vlastnosti a současné využití
Proč kyselina sírová?
„Chemická změna je vyvolána přítomností vulkanizačního činidla ve směsi, které zahájí spolu s aktivátory a urychlovači síťování. Jako vulkanizační činidlo se dnes používá převážně síra, peroxidy, reaktivní substituenty… Vulkanizace sírou je nejrozšířenější v celém gumárenském průmyslu,“ vysvětluje Milan Vaculík ve své diplomové práci. Zatímco on proces zpracování kaučuku rozpracovává teoreticky v diplomce, děti v Barmě plastovými a umělohmotnými destičkami vmíchávají kyselinu do latexu. Vzniklá směs tuhne v „gumu“, která se nakonec vypracovává do podoby tenkých pásů vulkanizovaného kaučuku. V zásadě nejde o nic složitého, kus kaučuku se vloží do proti sobě točících se válců, které ještě tvárnou hmotu „vymandlují“ do tenkých pásů. Pokud někde vznikne díra nebo trhlina, snadno se dá v této fázi ještě dalším kusem zalepit.
Za odměnu nanuk
Evidentně se jedná o denní rutinu, všichni vědí co mají dělat. Děti a teenageři pracují, dospělí hlídají a kontrolují proces. A samozřejmě mají na starosti finanční stránku věci. Někdo hotový kaučuk musí prodat a nakoupit další zásoby kyseliny. Kolem poledního, v pauze, kdy se pláty vulkanizovaného kaučuku suší na slunci, přijde chvíle na fotbálek a dokonce dorazí i pojízdná prodejna nanuků. Za práci přichází odměna.
Proč se kaučuk vulkanizuje
Vulkanizací se dociluje mnohem lepších užitných vlastností kaučuku. Kromě jiného má lepší pevnost v tahu, vratnost deformace, méně se odírá, což například u pneumatik je naprosto zásadní charakteristika.
„Světová výroba kaučuku tvořila v roce 1850 asi 1 500 tun. V příštích šedesáti letech stoupla výroba na téměř 100 000 tun. V roce 1934 bylo poprvé dosaženo milionu tun,“ píše Herbert Butze v knize V šeru tropických pralesů. Ovšem dávno předtím používaly středoamerické indiánské civilizace kaučuk k celé řadě výrobků. Od míčů po čutory. Ty se vyráběly tak, že se džbán namočil do nasbíraného přírodního latexu kaučukovníků. Když „nátěr“ uschnul, džbán se rozbil. Po vytažení střepů byla gumová, lehká, přenosná a nezávadná nádoba, připravena k použití.
„Přírodní kaučuk má velké výhody a to hlavně obnovitelnost. Připravuje se z tekutiny zvané latex a technologickými procesy se zpracuje do požadovaného materiálu. Nejvíce přírodního kaučuku se spotřebuje na výrobu pneumatik, gumových rukavic, kondomů a mnoho jiných,“ píše Kristýna Jeřábková ve své diplomové práci. O dětském podílu na výrobě přírodního kaučuku, ale v její práci zmínka není.
Zdroje: Přírodní kaučuk – vlastnosti a současné využití, Metody zpracování a hodnocení přírodního kaučuku
