Hampi se prehistorické město v indickém státě Karmataka. Pokud se tam vyskytnete v době, kdy se slaví narozeniny boha Hanumana, počítejte s pořádnou tlačenicí. Tisíce oranžově oděných poutníku, v naprosté většině mužů, v zástupu stoupají na vrchol Anjaneya. Tam je obílená svatyně s oranžovou vlajkou, místo, kde se údajně Hanuman narodil. Ten ten tam hoří stovky kokosových skořápek, které ti, kdož vyšli až nahoru, obětují plamenům. Proč zrovna kokos? Hanuman je válečník, bůh s opičí hlavou, který velel opičímu vojsku. Opice a ořechy, to už logiku dává, ne?
Opice nectí vlastního generála
Chrám na vrcholu je neustále zamčený. Důvod je jednoduchý. Zdejší opice, ať už makakové nebo hulmani, by si s posvátností místa hlavu nelámali a drze by vnitřek vydrancovali. A vůbec by je nezajímalo, že vlastně Hanuman je tím nejsvětějším představitelem „opičího“ společenství.
Oranžový průvod
Z Hampi se vydává tisíce poutníků, takže my dva běloši jsme naprostou raritou. I to je jeden z důvodů, proč se s námi chtějí desítky lidí fotit. „Cesta na vrchol kopce je stupňovitá. Je to docela stoupání. Nahoře nejsou žádné obchody. Přineste si tedy ze základny vodu, svačiny atd,“ varuje server hampi.in každého, kdo si myslí, že nahoře najde stánek s občerstvením. Dole je několik malých stánků s nápoji a občerstvením.
Cílem je nejen vystoupat nahoru, ale i odevzdat dar, ať už ve formě kokosového ořechu nebo náhrdelníku z korálků. Ty jsou často tvořeny plody stromu rodu Eleocarpus, připomínající malé oříšky. I u nás ho můžete koupit v obchodech s exotickým zbožím, jen se neptejte na Eleocarpus nebo mastnoplod (český název), ale na nezvykle znějící rudrakšu.
Hanuman - bůh s opičí hlavou
Umělecká podobizna Hanumana
Hanumán je hinduistický bůh v podobě opice (hulman posvátný). Objevuje v eposu Rámájana jako pomocník prince Rámy. Je symbolem síly a loajality.
Halas modliteb je na vrcholu neuvěřitelný. Plameny olizují kokosové skořápky a věřící se snaží v pomalu se posunujícím zástupu doputovat ke stromu, který se pomalu začíná ztrácet pod navěšenými korálky. Na konci cesty čeká na poutníky občerstvení v podobě vegetariánské polévky, která bublá ve dvou obřích hrncích. Takové si umím představit v pekle, bez problémů by se do nich vešli dva dospělí.
Tady se měl narodit Hanuman. A tihle slaví jeho narozeniny. Jen se neví, které.
Poutníče, postůj
Výhled z vrcholu kopce je úžasný. Plochy rýžových polí vypadají puzzle, jehož jednotliví dílky jsou spojené vodními kanálky. Lze zahlédnout shluky kokosových palem a obří dávnověké město tvořené zříceninami i funkčními chrámy. V Hampi dokonce mají i živého chrámového slona. Všude kolem na obzorech jsou rozeklané skalnaté hory tvořené žulou, a horu Anjaneya od Hampi odděluje řeka Tungabhadra. Jednalo se o přirozeně odlehlé strategicky důležité místo pro město, které mělo ve středověku víc obyvatel než Paříž.
Na Tungabhadře mají dnes převozníci zlatý důl a není divu, že zdražili. Možná jenom nám, bílým turistům, kteří se k pouti přidali víceméně náhodou. Dnes měli místní přednost. Řečeno západním marketingovým žargonem, v tomto případě místní věděli, že „halíře dělají talíře“ a vyplatí se přepravit víc poutníků, než vozit turisty, byť za zvýšený poplatek.
