„I když Hitler neučinil na Kehlsteinu žádné zásadní rozhodnutí, dům představuje šílenství jeho režimu, představuje „jeho svět“ v Obersalzbergu, kde byly kovány plány na válku a masové vraždění. Zdánlivě vzdorovitě ční budova nad strmou stěnou – ve zcela neschůdném terénu byla z hory silou vyrvána i cesta. Byť se jednalo o architektonický úspěch, bylo to také plýtvání přírodou a zdroji. Zářící zlatý výtah uprostřed hory, kterým se člověk dostal na jakýsi „vrchol moci“, to všechno se až příliš dobře hodilo k oslnění lidí,“ píše v publikaci Historie Kehlsteinu autor Florian Beierl.
Přístupné jen autobusem
Pod Orlí hnízdo vede z Obersalzbergu vysokohorská silnice a už samotný příjezd je zážitek. Na šesti a půl kilometrech překonají speciální autobusy výškový rozdíl 700 metrů a po většinou jedou přímo vzhůru, jen s jednou zatáčkou a pěti tunely.
Stavební práce na této silnici započaly v roce 1937 a dokončena byla za pouhých 13 měsíců. Od roku 1952 byla komunikace uzavřena pro soukromou dopravu a z parkoviště byla zřízena pravidelná linka. Podle počasí jezdí autobusy od začátku května do konce října, v zimě je Orlí hnízdo zavřené.
Místo zatížené historií
Autobusy končí na rozlehlém parkovišti, ze kterého vede dlouhý tunel směrem ke zlatému výtahu. A nejpozději zde na návštěvníky dýchne závan té nejtemnější historie posledního století. Celý v horském údolí ležící Obersalzberg byl za nacistického režimu uzavřenou oblastí a Hitler zde strávil během své šílené vlády ve svém druhém sídle, v Berghofu dobré čtyři roky.
Zatímco Berghof, stejně jako mnoho dalších budov ve Obersalzbergu, byl na konci války zničen (a koncem 50.let 20. století srovnáno se zemí), Orlí hnízdo zůstalo nepoškozeno. K tomu se samozřejmě váže hned několik teorií. Na jedné straně šlo pravděpodobně o příliš malý cíl pro přesné bombardování, na druhé straně je prý možné, že ho Američané záměrně ušetřili, aby ho mohli sami obsadit a využít po ukončení války. Pravdou je, že Američané po válce v Orlím hnízdě opravdu pobývali a vojáci si jako suvenýry odvezli v podstatě celé vnitřní vybavení, ušetřen nezůstal ani mramorový krb.
Uvnitř Hitlerova hnízda dnes.
Zlatý výtah
Od konečné autobusů vede k Orlímu hnízdu úzká asfaltová pěšina s několika serpentinami. Pohodlnější je ale výtah, který po 124 m jízdy končí přímo ve vestibulu Orlího hnízda. Díky moderním strojům trvá jízda uvnitř hory pouhých 41 sekund. Prostorná kabina výtahu je původní, obložená mosazí vyleštěnou do zlatého lesku. To proto, aby prostor vypadal větší, s úzkostlivým diktátorem trpícím klaustrofobií smělo jet vždy pouze pět dalších cestujících, ačkoli výtah je navržen pro 40 lidí.
Vystavěn za 13 měsíců
Dům v nadmořské výšce 1834 metrů je dnes víceméně v původním stavu, modernizován byl pouze interiér v prostoru pro hosty, sociální zařízení a kuchyň. Celé honosné Orlí hnízdo bylo vybudováno mezi lety 1937 a 1938 v rekordním čase za pouhých 13 měsíců. Na stavbě Orlího hnízda se podíleli především němečtí a později i čeští a italští kvalifikovaní dělníci. Hlavní místnost byla vyložena pískovcem, stěny jizby Scharitzkehlstüberl byly celé obloženy švýcarskou borovicí, krb z rudého mramoru byl údajně dar od Mussoliniho. Náklady na stavbu Orlího hnízda včetně pěti tunelů, výtahového systému a přístupových cest činily přibližně 30 milionů říšských marek, což dnes odpovídá přibližně 130 milionům eur.
Podle legendy to měl být dárek k Hitlerovým 50. narozeninám, což ale neodpovídá skutečnosti. Sloužil nacistickým pohlavárům jako dům pro návštěvy a místo společenského setkávání, nepřespávalo se zde, není kde. Nejeden státní host si zde vychutnával dechberoucí výhled z horské terasy na hory, sestra Evy Braunové zde oslavila svatbu. Jen Hitler sám byl v domě jen asi desetkrát, protože trpěl strachem z úzkého prostoru a výšek.
Restaurace
Od roku 1952 je v Orlím hnízdě horská restaurace, která návštěvníkům nabízí velkorysý panoramatický výhled na Berchtesgadenské Alpy a Salcburk. Ale návštěvníky a filmaře z celého světa samozřejmě nejvíce láká „historická autenticita místa“, jež se snaží být varovnou připomínkou nelidské nacistické diktatury.
