Historie potápění je dlouhá mnoho let. Už v řecké mytologii je válečník, který se umě vyhýbal perským nepřátelům tím, že ponořený pod hladinou dýchal pomocí dutého rákosu. Perští potápěči vyráběli potápěčské masky z leštěných želvích krunýřů. Sám Alexandr Veliký podle legendy používal dřevěný sud jako starověký potápěčský zvon. V čínské dynastii Ming potápěči dýchali přes dlouhou, zakřivenou trubici, která byla připevněna k obličeji maskou.
Lidé se potápěli za potravou, mořskými houbami a perlami po celé věky. V minulosti byly celkem běžné volné ponory do úctyhodných hloubek, a to bez jakéhokoliv přívodu vzduchu či moderního vybavení. I dnes se stále po celém světě najdou lidé, pro které je potápění bez přístrojů každodenní činností, ať už spojenou s lovem harpunou nebo vyzvedávání pokladů z hlubin.
Antické dovednosti a znalosti o potápění ve středověku zcela vymizely ze scény a teprve renesance opět zaklepala na dveře do podvodního světa. Zejména pak italský genius Leonardo da Vinci, který se kromě malířství a sochařství věnoval také nejrůznějším převratným vynálezům. Kolem roku 1500 navrhoval různé válečné stroje a jedním z jeho vynálezů byl i propracovaný potápěčský oblek, s jehož pomocí měli být nepřátelští obléhatelé vystaveni těžkým útokům z moře.
Kolem roku 1535 sestrojil Guglielmo de Lorena potápěčský zvon, s jehož pomocí strávil pod vodou celou hodinu. Stále se ale jednalo o velmi nebezpečné výpravy pod vodní hladinu, při kterých si odvážlivci sáhli na hranic fyziky a svých těl, protože o příjmu kyslíku se toho vědělo jen žalostně málo. Vývoj se ale nezastavil a na trh přicházela stále sofistikovanější zařízení.
Renesance
V době vědeckých a společenských otřesů pomohly potápěčské technice nové vědecké poznatky v oblasti chemie, fyziky a matematiky. Němec Otto von Guericke vynalezl průkopnický přístroj, který dokázal měřit okolní tlak, tedy dodnes používaný barometr. Při potápění se barometr používá dvěma způsoby: jako manometr pro indikaci tlaku v láhvi a jako hloubkoměr.
Brit Robert Boyle a Francouz Edme Mariotte vyvinuli vědeckou teorii vztahů mezi objemem a tlakem plynu, která se dodnes uplatňuje v Boyleově-Mariottově zákoně. Na konci 17. století představil Edmund Halley první potápěčský zvon s přívodem vzduchu. Byly vyvinuty kožené potápěčské obleky a potápěčské přilby a díky vynálezu vzduchové pumpy v roce 1771 se do těchto obleků pumpoval vzduch pomocí dlouhých, pružných hadic. Ke konci 18. století se potápěčská technologie dále rozvíjela, objevily se první mobilní kompresory a zařízení pro potápění s přilbami.
Vliv průmyslové revoluce
Éra průmyslové revoluce pokračovala ve vývoji předchozích staletí. Moderní výrobní procesy umožnily stále lepší zpracování kovů a významný pokrok zaznamenaly také přírodní vědy. Pro zajištění autonomního přívodu vzduchu v případě výpadku vnějšího přívodu vzduchu byly vyvíjeny předchůdci moderního potápěčského vybavení. Z potápěčských zvonů se staly tzv. kesony (francouzsky „krabice“), podle kterých byla pojmenována kesonová nemoc (dekompresní nemoc).
Potápětí požaduje dobrodružného ducha
Zkoušeli jste se potápět?
Nové objevy
Svůj otisk ve světě potápění zanechal dokonce kouzelník a mistr úniků Harry Houdini. Ve svých představeních býval často uvězněn pod vodou. A že byl neuvěřitelně vynalézavý, tak v roce 1921 vynalezl potápěčský oblek, ze kterého bylo možné se snadno svléknout. Díky tomu se potápěči mohli v případě nouze rychle osvobodit ze svých obleků, což jim mnohdy zachránilo život.
S vynálezem plastů přišly další neuvěřitelné inovace, vynález moderních ploutví a potápěčských masek, ale i izolačních potápěčských obleků. Navíc průmyslová výroba přiblížila vybavení stále širšímu publiku. Což byl začátek sportovního potápění.
Vojenské cíle pod vodou
Potápění se ale stále více věnovala i armáda, byly použity první vojenské ponorky, které dodnes patří mezi nejdůležitější strategické systémy zbraní v moderních válkách. Americká armáda již ve 30. letech 20. století experimentovala s různými směsmi plynů a vyvinula z nich trimix – směs kyslíku, dusíku a helia, která se dodnes používá při hloubkovém potápění.
Historie potápění v kostce.
Moderní rytíři hlubin
Ve 40. letech 20. století se potápění stalo ještě dostupnějším díky genialitě Emila Gangnana a Jacquese Cousteaua. Jmenovaní pánové společně vynalezli první moderní regulátor a vylepšili potápěčský oblek. Svůj regulátor pojmenovali Aqua-Lung a zcela změnili dosavadní svět potápění. V 70. letech 20. století nastala éra prvních potápěčských žaketů a od roku 1980 vedl rozvoj digitální technologie k představení prvního digitálního potápěčského počítače.
Těžko si dnes dokážeme představit, jak se musel cítit první člověk, který použil potápěčský zvon, kovovou potápěčskou helmu nebo se potopil pod hladinu vody jen s gumovou hadičkou v puse. Výraz stateční muži je v t
