Do Pargue Natural Metropolitano dojdete v pohodě pěšky. Z autobusového nádraží i mezinárodního letiště v Panama City sotva kilometr a půl. Upřímně řečeno, nečekali jsme žádné zázraky. A byli jsme hodně příjemně překvapeni.
4 dolary na úvod
Přestože by se v pohodě dalo projít bez placení, rádi jsme obětovali čtyři americké dolary za vstupné pro dospělou osobu. Přece jen doby, kdy Češi měli pověst spořivých paštikářů s řízkem v alobalu, jsou snad definitivně pryč. V telefonu stažená mapa z aplikace mapy.cz nás našla u informačního centra. Nedáme na ně dopustit, jediná nevýhoda oproti papírovým mapám je myslet na to, že se nesmí vybít telefon.
Americké dolary
Jednodolarovka
V Panamě je oficiální měnou americký dolar, což dost usnadňuje situaci. Dolary si v pohodě vyměníte u nás. Jen pokud zboží stojí méně než dolar, nazpět dostanete v místní měně zvané balboa. Balboa nemá bankovky a je fixovaná na dolarový kurs.
Samotný park coby chráněné území byl vyhlášen 5. července 1985, to ale neznamená, že by do něj Panamané nechodili už dříve. Jen se změnil způsob hospodaření na rozloze 232 ha a zavedlo se vstupné. „Otevřeno je od 7.00 do 16.30,“ dostává se nám informace a my nijak nepátráme po tom, co by se stalo, kdybychom se zdrželi. Teď už to víme, nic.
Harpyje
Prostor není oplocený a my se opravdu zdrželi. Kdybyste byli místní, platíte pouhopouhý dolar. Vzpomínáte na dobu těsně po roce 1989, kdy se zavedly jiné ceny pro Čechy a jiné pro cizince a jakou to vyvolalo bouři nevole? Tak leckde ve světě je něco podobného naprosto normální. My se světlou kůží se za lokální patrioty stejně vydávat nemůžeme a čtyři dolary nejsou částka, která by nám zruinovala rozpočet.
Co se v parku nesmí
Do Pargue Natural Metropolitano je zakázán vstup se psem, nesmí se v něm kouřit, pít alkoholické nápoje, kempovat a zakládat oheň ani hrát míčové hry.
I když jsme šli po vyznačené stezce, doběhl nás strážce v zeleném. „Nějaký průšvih? Zaplaceno máme, schovalas vstupenky?“ ptám se Světlany, protože úvodním slovům ve španělštině jsem nerozuměl. Jenže on nás nechtěl pokárat, ale zodpovědně plnil svou funkci průvodce, strážce a edukátora, který zaznamenal, že jsme prošli pod stromem na němž seděla harpyje a vůbec si ji nevšimli. Jde sice o obřího dravce schopného ulovit opici (což skutečně dělá), ale pták byl v koruně stromů maskován listím. Není divu, že unikl pozornosti.
Nejen ptáci
Byl to jeden z celkem 283 druhů ptáků, kteří národní park obývají. A zároveň jeden z největších, ne-li vůbec největší. Naštěstí jsme viděli zástupce i těch nejmenších, tedy kolibříků. „Tak to je bomba, podívej,“ ukazuji nadšeně na několik želv, přičemž jedna z nich měla na krunýři anolise. Nejme jediní koho nadchnuly. Želvy jsou známé jako kliďasi, takže pózovaly pro focení i ve chvíli, kdy se kolem nich začal tvořit chumel lidských zvědavců.
„Na území parku se nachází tropický deštný les a tropický suchý les (ekosystém, který téměř zmizel v jiných oblastech země),“ píše Jindřiška Vančurová na webu botany.cz. Obří pralesní velikány nepřehlédnete, kroužící dravce taky ne, ale pokud tam někde byly opičky, tak ty se šikovně schovaly. Kromě jiného by se v parku měla vyskytovat drápkatá opička tamarín Geoffroyův patřící mezi kosmany. „Nemůžeme chtít všechno najednou a hned,“ poznamenala Světlana s tím, že kromě harpyje jsme viděli celou řadu dalších zvířat. Včetně lenochoda a agutiho.
