Jordánská skalnatá poušť Wadi Rum neodpovídá naší běžné představě pouště. Není to pískové nekonečno s občasnými dunami, ale mnoho údolí sevřených skalnatými stěnami. Zabloudit se tam dá, ale přece jen budete slyšet auta, která zásobují kempy. Wadi rum je totiž i přes strohost vyhledávaná turistická oblast.

Štěstí na stopu

Stopovat v Jordánsku je relativně snadné. Jordánci jsou extrémně milí a stop je tam relativně běžný. My jsme měli neuvěřitelné štěstí na řidičku v zeleném. Vracela se z kasáren domů za synem. Přestože nám vyprávěla svůj příběh, nechtěla se nechat vyfotit. Shadia byla půvabná, ale v místě bydliště nepříliš oblíbená.

Kromě toho, že sloužila v jordánské armádě, což je typicky „mužská“ práce, je první rozvedenou dívkou ve vsi, což leží zdejším mužům trochu v žaludku. Ukázala totiž, že jde se vymanit z mužovy náruče a osamostatnit se. Pravdou je, že úplně samostatná není, bydlí v době rodičů, kde je její velkou oporou pokrokově a moderně smýšlející tatínek a pro Shadiina malého synka i hodný dědeček.

Noční chlad

I když je Wadi Rum pouštní oblast, prosincové teploty tam mohou padat až k nule. Nocleh pod hvězdami se ukázal být hodně chladný. Voda v petlahvi sice nezamrzla, ale daleko k tomu neměla, teplota byla jen pár stupňů nad nulou a navíc do toho začalo pršet.

Být provlhlý a v chladu rozhodně není moc komfortní situace, naštěstí šlo jen o lokální přepršku, a nikoli o pořádný slejvák. Ale i tak jsme o noc později lezli na navlhlého spacáku.

Pokles teploty není překvapivý, když si uvědomíme, že Wadi Rum leží v nadmořské výšce kolem 800 metrů. Leží tady i Džabal Rum, ve své době s výškou 1 735 nejvyšší hora Jordánska. Když v roce 1965 připadl Jordánsku další úzký pruh země, stala se nejvyšší horou Džabal Umm ad-Dámí  s výškou 1854 metrů.

Zatímco běžně se nabízí výlet po zdejší poušti v Jeepech a terénních Toyotách, včetně „dramatických“ přejezdů dun, my jsme vyrazili po vlastní ose a pěšky. Orientaci usnadňovala aplikace mapy.cz v telefonu. Češi rozhodně nejsou jediní, kdo je využívají, když padla řeč na orientaci v terénu v různých hostelech, českou aplikaci chválili i cizinci.

Rum je údolí

Wadi – v českém přepisu též vádí – je arabské označení pro suchá údolí v pouštích a polopouštích severní Afriky a jihozápadní Asie,“ napsal Jan Čeřovský v časopisu Ochrana přírody a dodává, že v případě Wadi Rum se nejedná o jedno údolí, ale celý systém vzájemně na sebe navazujících údolí. „Typické je zbarvení celé krajiny do červena. Působí je hnědé až červenofialové slepence a pískovce ze starších prvohor (kambria a ordoviku). Souvrství o mocnosti několika set metrů (nechybí v nich ani pěkný skalní most) překrývají podloží proterozoických hlubinných vyvřelin – granitoidů, tedy žul odlišného zbarvení,“ doplňil další informace Jan Čeřovský.

Podívejte se na romantiku Wadi Rum

Zdroj: Youtube

Poušť v UNESCO

Oblast Wadi Rum o rozloze 74 179,7 ha byla v roce 2011 zapsána na Seznam světového kulturního dědictví, a to nejen z hlediska přírodních, ale i kulturních fenoménů, které se v ní nacházejí. Ve skalách jsou dodnes patrné nabatejské petroglyfy. Kombinace 25 000 skalních rytin s 20 000 nápisy sleduje vývoj lidského myšlení a raný vývoj abecedy,“ píše na svých stránkách UNESCO. Smutné je, že v některých místech někdo připojil své vlastní novověké hlášky či podpisy. Toulání se mezi žulovými skalami s červeným pískem pod nohama má nádech romantiky. Tedy pokud si ho nenecháte zkazit nález rozkládající se velbloudí padliny.

Pokud se dobře podíváte na fotografie v galerii, tak na jedné z nich je jeskyňka s kameny, mezi kterými vykukuje vojenská celta. V ní jsou schované všechny naše věci, které jsme nepotřebovali na celodenní výlet. Samozřejmě to nakonec bylo maskované mnohem lépe. Budiž to důkazem, že pokud máte štěstí a jen trochu dobrodružného ducha, můžete si do Wadi Rum vyrazit i na vlastní pěst.

Související články