Prokleté kouzlo mangrovů
Bylo vedro na padnutí, teploty se blížily ke čtyřicítkám. Íránské mangrovy sice bují životem, ale blátivý podklad komplikuje přístup k vodě. V době přílivu je to o něco lepší, v době odlivu se k vodě prakticky nedostanete. Tedy pokud nejste ochotní brodit se bahnem. Přesto je to místo, které stojí za to vidět. Je ale potřeba se připravit na pekelnou výheň a fakt, že rozhodně nezůstanete čistí.
Tenký uschlý povlak sedimentu pokrýval listí v místech největšího přílivu. Jasně bylo vidět, kam až voda dostoupá. Pokud jsme si chtěli schovat batohy do mangrovového porostu, a to jsme chtěli, bylo nutno dát je výš, než ukazovalo zaschlé bláto. „Do prd…,“ zaklel jsem. S těžkým batohem na zádech a foťákem na krku byl každý krok rizikem, že skončím, v lepším případě, na čtyřech. Čeho jsem se bál nejvíc, že mi mazlavé bláto pronikne do fototechniky a nebo že si vymknu kotník.
Lov na lezce
Lezec obojživelný je ryba, která se umí pohybovat na suchu, a dokonce leze na stromy (viz jedna z fotografií v galerii). Proto žije na rozhraní přílivu a odlivu. Chtěj jsem ho nejen vidět, ale i vyfotit. Jenže problém je v tom, že je plachý, nenápadný a a navíc žije v ekosystému, který je pro člověka extrémně neschůdný. Pěšky se tam v podstatě nejde pohybovat. Buď kloužete blátem, nebo se brodíte vodou a k tomu všemu se vám do cesty stavějí stovky tisíc dýchacích kořenů - pneumatoforů.
Mohutný kořenový systém mangrovů napomáhá zpevňovat mořské dno, nadzemní změť spletitých kořenů a větví pohlcuje značnou část mořské energie.
Jan Plesník, biolog, časopis pro biologickou práci Živa
Lezec za přílivu moc vidět není, občas si vyleze na větev, za odlivu poskakuje na obnaženém dně a v případě nebezpečí zmizí ve vyhloubené noře. A klouzající a nadávající člověk ho rozhodně vyplaší. „Za pomoci svalnatých ploutevních násadců prsních a břišních ploutví lezou po povrchu bahna i na nižší vzdušné kořeny. Na souši probíhají dokonce i námluvy a samci si obhajují teritoria. Mají nápadně vypouklé oči, jimiž mohou sledovat okolí nejen z vody, ale také i na souši,“ vysvětlují podrobnosti stránky pražské zoologické zahrady.
Ze souše moc šancí na dobrou fotku nebylo, nezbylo než vlézt do prohřáté vody a pomalu se blížit k větvi, kde lezec odpočíval. Stačilo, aby zalezl na druhou stranu větvičky a naděje zmizela. Obejít keř kořenovníku v husté spleti dalších rostlin bylo v podstatě nemožné. V zásadě nastaly dvě možnosti. Vykašlat se na to. Podmínky, ať už vedro, nebo terén, k tomu přímo vybízely. Nebo to zkusit a možná být jen o něco víc zpocený, špinavý a bez fotky, protože šance nebyly moc velké. Jenže štěstí přeje odvážným. Jeden z lezců se nakonec projevil jako dokonalá modelka. Nedělal jsem si nejmenší iluze o tom, že by o mně nevěděl. Jen jsem mu prostě nestál za nějaké prudké pohyby.
Podívejte se na íránské mangrovy.
Mangrovy, nejen ty íránské, jsou pro lidskou populaci extrémně důležité. Nejen že poskytují potravu díky možnosti lovu ryb či sběr měkkýšů (od krabů po korýše a měkkýše). Místní v nich sklízejí plody palmy nypy cukrodárné (Nypa fructicans) a loví celou řadu zvířat, pro které jsou mangrovy domovem. Zároveň ale husté mangrovové porosty brzdí účinky případných vln tsunami.
„Z hodnocení pobřeží po tsunami vyplývá, že pobřežní vegetace, jako jsou mangrovové porosty a plážové lesy, pomohla zajistit ochranu a snížit dopady na přilehlé komunity. V posledních letech byly mangrovové porosty a další pobřežní vegetace podél mnoha pobřeží vykáceny nebo degradovány, což zvýšilo jejich zranitelnost vůči poškození bouřemi a tsunami. Založení nebo posílení zelených pásů mangrovů a dalších pobřežních lesů může hrát klíčovou roli při snižování účinků budoucích extrémních událostí,“ píše se ve vědecké studii The Asian Tsunami: A Protective Role for Coastal Vegetation, která vyšla v prestižním magazínu Science.
