Stejně jako si v Česku připomínáme zesnulé o Dušičkách 2. listopadu, na Maltě kulminují oslavy mrtvých stejného data.

K smrti lahodné

Na medovém ostrově ve Středomoří se během oslav mrtvých ovšem nejedná o pouhé vzpomínání, ale také konání dobra a přímluvné modlitby. Dokonce i děti prokazují svou dobrotu modlitbami za duše zemřelých uvězněné v očistci a péčí o své blízké. Za své skutky milosrdenství si pak vyslouží pamlsek, jako americké děti o téměř dva měsíce později. Místo nového kola nebo panenky se však maltské ratolesti musí smířit s talířem plným kostí...

Recept na maltskou chuťovku si můžete ale vyzkoušet i doma!

Zdroj: Youtube

Netřeba ale hned volat linku bezpečí, jedná se o sladkou mandlovou delikatesu għadam tal-mejtin - tvrdou na povrchu a vláčnou uvnitř. Na venek jsou kosti hrbolaté, jako by je vyrábělo dítě, dostatečně velké, aby se mohli blízcí rozdělit, a z vrchu polité bílou cukrovou polevou. Uvnitř to je ale jiná pohádka. Měkká náplň chucená podzimní směsí kardamomu a hřebíčku, symbolizuje životadárný morek ve středu kosti - oproti lehce vanilkové vnější vrstvě je náplň podstatně aromatičtější.

A ač se může jevit tradice lehce morbidní, nahradila ještě děsivější rituál. Na připomínku zesnulých se v kostelech vystavovaly prázdné rakve zakryté černými potahy. Za mě už tedy chybí jen krákající krkavci a i během prosluněných dní by mi běhal mráz po zádech... Tyto tradice spojené s křesťanstvím sice nemůžou sahat dále než k prvotní církvi, ale jejich vznik vypátrat nelze. Podobně jako tomu je u hostiny mrtvých, která však sahá mnohem dále...

Kde s mrtvými jedí

Il-ħanżira tal-erwieħ, hostina mrtvých, rovněž vrcholila 2. listopadu, ale měla sloužit především jako pomoc méně zajištěným sousedům. Její příprava trvala i několik týdnů, vyžadovala totiž vykrmit živé prase. Většinou samice prasete pobíhala po ulicích sousedství se zvonem na krku tak dlouho, jak bylo potřeba k nabytí na váze. Sousedé ji živili svými zbytky od stolu a společně ji vykrmili pro chudé, kteří neměli, co k jídlu. Když prasnice „dozrála”, porazili ji a uspořádali velikou hostinu. Ačkoliv byl svátek živý ještě v polovině 20. století, nyní z ulic již vymizel.

Poslední fotka zachycuje právě stůl agape v maltských katakombách pod katedrálou sv. Pavla ve městě Mdina.

Zvyklost hostiny pro chudé během oslav mrtvých patrně pramení z dřívějších obřadů během pohřbů. Věděli jste, že první doklady o pohřebních hodech pocházejí právě z Malty? Již během období starověkého Říma lidé uctívali památku svých blízkých hodováním po pohřbu a zvyk patrně pramení právě z Malty. V maltských katakombách byly objeveny doklady o tzv. stolech agape. Možná už jste někdy slyšeli, že slovo agape znamená láska - nejvyšší, nejčistší a nezlomná láska boží - podle Homéra ale znamená spíše lásku k zesnulým, kterou nemůže porazit ani smrt. Proto taky měli Malťané život zesnulých oslavovat hodováním a s teplým pokrmem a radostí na ně s láskou vzpomínat. Tradice se nakonec rozrostla po celé Římské říši a hostiny, označené jako munus, se nakonec vepsaly i do lidských dějin.

Il-ħanżira tal-erwieħ měla umožnit tyhle oslavy i těm nejchudším a nejubožejším, kteří si nemohli dovolit rozloučit se se svými milovanými. Často byla pořádána nejbohatším člověkem ve společenství a podzimní měsíce byly zvoleny kvůli zásobám získaným ze sklizně. Malta je, ale se smrtí provázána ve všech svých koutech. Kostry, lebky i rádoby oživlí kostlivci zdobí kostely, katakomby, podlahy i brány - na podzimní halloweenské oslavy jako šitá na míru.

Související články