Přesně takovou tvář ukázala i dvojici „česko-slovenských horolezců“. Minulou sobotu při sestupu zahynul nadějný slovenský alpinista Ondrej Húserka, který před tím s Markem Holečkem zdolal prvovýstupem její vrchol obávanou východní stěnou.
Kdo tu horu viděl, hned pochopí, proč si duo vybralo právě ji. Langtang Lirung dominuje širokému okolí. Pozoruhodná je svým obrovským vertikálním reliéfem nad místním terénem.
V Nepálu je 86 vrcholů s výškou mezi 7 000 m a 7 999 m. Některé z nich nebyly vylezeny léta. Langtang Lirung leží na hranici Tibetu, v pohoří Langtang Himal v Himalájích, jihozápadně od osmitisícovky Šiša Pangma (8027m).
Těžká hora
Horolezce impozantní vrchol vždy přitahoval, zároveň se ho báli. Statistiky uvádějí, že je obtížný, nebezpečný a dosud ho zdolalo jen málo lezců. Podle The Himalayan Database se o vrchol pokusilo 52 týmů, ale pouze 15 uspělo. Poslední výstup jde na konto česko-slovenské dvojice. Jenže dolů se vrátil už jen jeden. Před tím naposledy stanul horolezec na vrcholu na podzim 2010.
Z 15 výprav dosáhlo summitu celkem 56 horolezců. Jenže hned 17 jich zemřelo. Hlavní příčinou byly laviny (13 obětí), padající kamení a led zabily dva, jeden horolezec spadl a později zemřel. Posledním mrtvým je zmíněný Ondrej Húserka, který skončil v ledovcové trhlině. Před ním v roce 2009 na hoře zahynul slavný slovinský lezec Tomaž Humar.
Za zmínku stojí, že tohle není oblíbená hora komerčních expedic, jako třeba Mt. Everest. Je to vrchol pro experty. Komerční týmy na tento druh vrcholů nechodí. I proto dosud nikdo z těch, kteří se pokoušeli o Langtang Lirung, nepoužil kyslík.
První pokusy
Zdolávání hory má dlouhou a také dost drsnou historii. V roce 1949 podnikli do tohoto regionu průzkumnou cestu známý výzkumník Bill Tilman s Peterem Lloydem. Podle High Asia: An Illustrated History of the 7000-meter Peaks, britští horolezci nejprve šli po jižním křídle Langtang Lirung. Všimli si, že jižní stranu hory bránil velký kar, glaciální erozní útvar se strmými skalními stěnami.
Bylo to tak strmé a neprostupné, že považovali horu za nedobytnou. Tilmana tehdy shodou okolností provázel i šerpa Tenzing Norgay. Ten muž, který o čtyři roky později stanul s Edmundem Hillary jako první na Mt. Everestu. Až o deset let později, na podzim roku 1959, japonská výprava vedená Tetsuo Jamadou zamířila na Langtang Lirung z jihovýchodní strany. Nedokázala však najít vhodnou cestu vzhůru. Na jaře 1961 šest alpinistů z Osaka City University pod vedením Kaiči Morimota zkusilo vystoupit na Langtang Lirung přes ledovec Langtang a východní hřeben. Dosáhli 6450 m, ale pak je zastavilo neštěstí. Skupinu strhla lavina, zabila vůdce Morimota spolu s Kendži Ošimou a indickým šerpou. Byl to konec expedice.
O dva roky později, na podzim roku 1963, podnikla desetičlenná italská skupina vedená Lino Andreottim další pokus východním hřebenem. Tým dosáhl 6000 m, jenže bylo nezvyklé teplo a následující ráno začaly padat laviny. Jedna z nich smetla Giorgia Rossiho a mladého lékaře Cesare Volanteho. Ve zprávě z cesty pro The Himalayan Database pak Andreotti smutně napsal: „Langtang je v tuto chvíli nemožné vylézt kvůli lavinám, velkým trhlinám a ledovcům…“
Další dvě expedice, japonská a britsko-australská, neuspěly v dubnu a pak i v září 1964.
Poprvé nahoře
Až o 14 let později, 25 let po zdolání Everestu, se to podařilo. Na podzim roku 1978 se Akira Ban, člen japonské expedice z roku 1964, vrátil do oblasti s týmem univerzity v Osace. Skupina se třemi šerpy zamířila vzhůru východním hřebenem. 15. října vybudovali druhý tábor ve výšce 5710 m a o sedm dní později dva členové expedice dosáhli vrcholu. První, kdo zdolal horu obávanou jižní stěnou, byl v roce 2010 íránský tým. Bylo ale také několik pokusů ze severu. I tam to bylo nebezpečné a zrádné. Tým Američana Daniela Newella to zkoušel v roce 1984 i 1985, při druhém pokusu však tři členové skupiny včetně Newella zahynuli v lavině.
Lavina na Langtang Lirung
Nejhorší je východ
Úplně nejobtížnější je od začátku východní stěna – právě tu si letos vybral Holeček s Húserkou. Už před nimi na ní bylo pár pokusů. Na podzim roku 2010 se japonský tým pod vedením Hirojoši Manomeho dostal jen do výšky 4150m. V roce 2017 se Antoine Girard a Julien Dusserre přiblížili na padákovém kluzáku k východní stěně, ale kvůli nebezpečným podmínkám museli další snahy vzdát. Poslední pokus o výstup východní stěnou před Holečkem a Húserkou provedli v roce 2022 tři ekvádorští horolezci Esteban „Topo“ Mena, Joshua Jarrin a Roberto Morales. Další výstup vzdali ve výšce 5800 m kvůli pádu skály.
Text: Petr Pravda
