„Jsou tady medvědi,“ říkal mi průvodce předtím, než jsem se vydal na výlet do bosenského národního parku Sutjeska (Soutěska). Jasně, varovat mě musí, ale pravděpodobnost, že nějakého uvidím, je téměř nulová. Přece jen se divoká zvířata před člověkem spíš schovávají, než aby ho vyhledávala. Odhadl jsem to správně. Medvěda jsem neviděl. Ale on pravděpodobně viděl mě. Alespoň podle čerstvě otočeného padlého kmene. Vlhká strana, která původně ležela na zemi, byla otočená vzhůru a mechy, která porůstaly osvětlenou stranu, byly čerstvě zamáčknuté do bláta. Když jsem na něj narazil, úplně do zpěvu mi nebylo.
Divočina, ale krásná
Národní park Sutjeska ležící na jihovýchodě Bosny nedaleko hranice s Černou horou, je skutečně místem, které se stále ještě dá nazývat divočinou. Nic podobného u nás nemáme. Minimum cest, vodopády, divoká zvířata i původní pralesy. Mohutné kmeny starých buků v pralese Peručica obrůstají důlkatce plicní, lišejníky, které potřebují čistý vzduch, staré stromy a nenarušený ekosystém. Pro ty, kteří rádi stanou na nejvyšším bodě daného státu, se k nebi pne 2 386 metrů vysoký vrch Maglič.
Je to moje oblíbené mentální cvičení, ať už jsem v mangrovech Vietnamu, nebo na strmých svazích Sutjesky. Představuji si, jaké to asi muselo být, když tady probíhaly boje a v terénu se vojáci museli pohybovat s plnou polní. Sám jsem v letním vedru funěl jen s fotovýbavou, PET lahví s vodou a vidinou, že v ubytování mě čeká sprcha a chlazené pivo.
Partyzánské království
Zmínka o vojácích není samoúčelná, Sutjeska byla pro svůj nepřístupný terén skvělou základnou a úkrytem pro jugoslávské partyzány, jež zatápěli Němcům během 2. světové války. Přímo v oblasti proběhla jedna z největších bitev v Jugoslávii. „Bitva, známá také jako pátá ofenzíva nebo operace „Schwarz“, se odehrála mezi 15. květnem a 15. červnem 1943 v oblasti Černé Hory, východní Hercegoviny a východní Bosny. K závěrečným a nejkrvavějším bojům došlo v oblasti řeky Sutjeska a okolních hor.
Během několikaměsíčních bojů bylo zabito více než 7 500 partyzánských bojovníků hlavní operační skupiny Jugoslávské národně-osvobozenecké armády včetně velkého počtu raněných z Ústřední nemocnice, která putovala podél partyzánské skupiny. Na památku této velké bitvy byl vybudován pamětní komplex s pomníkem, jehož ústřední část vytvořil sochař Miodrag Živković, a Pamětní dům bitvy na Sutjesce, mistrovské architektonické dílo tehdy velmi mladého bělehradského architekta Ranka Radoviće,“ dodává podrobnosti stránka architectuul.com.
Titova vila nepřežila
Nedaleko od betonového památníku je ruina lovecké chaty bývalého jugoslávského prezidenta Josipa Bronz Tita. Vzhledem k tomu, že v lesích Sutjesky bojoval, tak okolí znal, a podle dochovaných fotografií se sem rád na loveckou chatu vracel.
„Chatu nechal postavit nejspíše v 50. letech 20. století, je však k dispozici jen velmi málo informací. Dochované fotografie však naznačují, že zde Tito trávil hodně času. Během jugoslávské éry byla oblast jezera určena pouze pro Titovo výhradní užívání a teprve v letech po skončení bosenské války na konci 90. let 20. století bylo jezero konečně zpřístupněno veřejnosti,“ píše se na stránkách věnovaných Titovým vilám. Pokud máte dobrodružnou povahu a milujete Balkán, tak Sutjeska by rozhodně měla být jedním z vašich prázdninových cílů.