Národní park Doi Luan na severu Thajska je velký a pralesovitý. Zároveň je v něm kemp, levná jídelna a milí lidé. Původně se jednalo o čtyři menší národní parky, které byly v roce 1990 spojeny do jednoho, který nyní zahrnuje rovných 1 169 km čtverečních hor a horského pralesa.
Od levharta po krysu
„Upřímně řečeno, levharta asi neuvidíme, ale kdybychom viděli hlodouna, potěší mě to. Levharty už jsem viděl v zoo, hloudouny jenom na trhu se zvířaty v Kambodži,“ připomínal jsem svému ženskému protějšku a parťákovi na cestě do pralesa zážitek z phonsavanského trhu. Tehdy se k jídlu prodávaly „bamboo rat“, tedy bambusové krysy. Tvorové velikostí a tvarem těla připomínající činčily měli do krve odřené čumáky od toho, jak se snažili dostat ven z drátěných klecí. Tady byla šance je vidět v divočině a nezraněné.
„Dejte si pozor na medvědy,“ varovali nás zdejší zaměstnanci, se kterými jsme se potkali na obědě ve stejné jídelně. Asi už nás znali „od vidění“, byli jsme v té době totiž jediní ubytovaní běloši. Podle nich prý v oblasti žijí hned dva druhy medvědů, medvěd ušatý a medvěd malajský, ovšem my neviděli ani jednoho.
Podívejte se sami do útrob národního parku.
Bambusové zelené šero
Přiznám se, že v bambusech se nevyznám, ale fascinují mě. Dělají se z nich jídelní hůlky, meče Shinai na tradiční japonský bojový sport kendo, lešení i vodovodní trubky. Výhonky se upravují k jídlu a z listí a větviček se pletou klobouky a kdo to umí, vyrobí si i košík.
Procházka bambusovým lesem, kde stvoly těchto obrovských trav nad vámi dělají zelený baldachýn, který vypadá téměř jako tunel, je zkrátka zážitek, na který budete dlouho vzpomínat. A v Doi Luan si ho můžete dopřát. S největší pravděpodobností šlo o rod Dedrocalamus. Kdo ví, možná to byl největší bambus vůbec, Dedrocalamus giganteus. Jen si to představte, trávu s typickými „kolénky“, která měří víc než 30 metrů.
Když to v lese voní medem, dejte pozor na žihadla
Bambus DENDROCALAMUS GIGANTEUS
Bambusový les v severním Thajsku
Roste ve vlhkých oblastech v nížinách a zvlášť vysočinách do nadmořské výšky 1200 m, na lesních i jiných stanovištích, často na bohatších nebo naplavených půdách. Vytrvalá dřevnatějící tráva, v dospělosti vysoká 25–35 m, uváděná jako nejmohutnější druh bambusu. Silnostěnná (1,5–3 cm) stébla mají průměr 20–30 cm, jeden dominantní výhon, v horní části s mnoha, často převisajícími větvičkami po stranách.
Zdroj: botany.cz
Ta vůně se nedala ignorovat. V Thajsku žije necelá desítka druhů medonosných včel a tohle byl jeden z nich. Hnízdo si vybudovaly v dutině pralesního velikána hned vedle turistické stezky, proto byla vůně tak intenzivní. Z dutiny vedl voskový tunýlek, něco jako vzletová a přistávací runway. Rozhodně se nejednalo o naši včelu medonosnou, s jejichž žihadly jsem během života už pár zkušeností udělal. Ovšem tady jsem netušil, jak silný toxin v sobě nesou. A nevím to dodnes, přestože se focení odehrávalo v bezprostřední blízkosti hnízda, včelky se nenechaly rušit a dokonale mě ignorovaly, což mě docela potěšilo. Nemusím být vždy středem pozornosti. Zdejší národní park je důležitý z hlediska druhové diverzity. V thajské provincii Chiang Rai totiž došlo v posledních letech k rychlému odlesňování a následné změně využití půdy. „V letech 2002-2009 bylo odlesněno přibližně 4 % celkové rozlohy provincie a do roku 2029 má možnost ztratit ještě více, tj. 7 %,“ píší Ali Akber a Rajendra Shrestha ve studii publikované v odborném Journal of Land Use Science. Doufejme, že se další odlesňování tohoto národního parku nedotkne, stačí, že se v jeho bezprostřední blízkosti rozšiřovala hlavní silnice.
