Vlny přicházející z Mexického zálivu v klidu narážejí na pláž u městečka Progreso. Pelikáni buď v poklidu sedí na kůlech trčících z moře, nebo se hladově střemhlav vrhají za rybami, které zahlédnou pod hladinou. Nic nenaznačuje, že se tady v minulosti odehrálo jedno z nejhorších neštěstí v historii Země. Nejčastější odhady velikosti asteroidu Chicxulub tvrdí, že byl velký kolem 12 kilometrů.
Vlastně ani nevím, co jsem čekal. Každý se může podívat na snímky suchozemských impaktních (asteroidem vytvořených) kráterů. Možná je znáte taky, pokud chcete vidět konkrétní fotky, stačí na internetu hledat Barringerův kráter nebo Vredefort, který se dokonce stal položkou na Seznamu světového dědictví UNESCO. Německý kráter Ries nachází v místech, odkud původně pocházejí české vltavíny nalézané na jihočeských lokalitách. Ovšem nic takového u Progresa není. V moři je jen národní park.
Národní park Arrecife Alacranes
Vstup do národního parku
Útes Alacranes je skupina malých korálových ostrovů v Mexickém zálivu ve vzdálenosti přibližně 130 km od pobřeží mexické obce Progreso na Yucatánu. Dne 6. června 1994 byl vyhlášen národním parkem. Jedná se o největší strukturu korálových útesů v Mexickém zálivu a jediný známý a popsaný útes ve státě Yucatán, a proto byl 6. června 1994 vyhlášen národním parkem, který umožňuje správu zaměřenou jednak na ochranu přírodního zdroje, ale také nabízí vzdělávací, rekreační a volnočasové možnosti pro návštěvníky. Dne 27. října 2006 byl zařazen do světové sítě biosférických rezervací programu UNESCO Člověk a biosféra (MAB).
Slaniska u Chicxulub
Chicxulub je malá obec zhruba 6 km od městečka Progreso. Název je stejný jako v historii dinosaurů tolikrát zmiňovaný asteroid. „Dnes víme, že šlo o relativně krátkodobou katastrofickou událost, která vedla k vyhynutí až 75 % tehdejších druhů a zcela změnila další směřování vývoje biosféry,“ píše Vladimír Socha na webu Osel.cz. Událost, která vyhubila neptačí dinosaury (část dinosaurů se evolučně proměnila v ptáky), se stala námětem katastrofických filmů a honba za dinosaury dala vzniknout filmovým trhákům jako byla Godzilla nebo Jurský park.
Ovšem na samotném místě, kromě občasných stánků s plastovými figurkami dávných plazů, katastrofu nic nepřipomíná. Těsně za hranicí příboje jsou slaniska, kde zastihnete elegantní plameňáky a nepříjemného komára, jemuž vědci říkají Aedes taeniorhynchus, zatímco místní ho znají pod názvem mosco negro.
Merida
Nedaleká Merida, větší město v oblasti, která se nachází v místech „postižených“ dopadem (berme v úvahu, že tehdy bylo přece jen všechno trochu jinak), pulzuje normálním životem včetně tradičních barevných karnevalů plných veselých masek. Obrovský kráter v místech, kde jsem stál a shlížel na vlny, tady byl zhruba před 64 600 000 lety. Ohraničovalo ho kruhové pohoří. Paleontologické nálezy naznačují, že v tom místě před dopadem rostl bujný prales. Po dopadu se samozřejmě obrovské plochy prostě vypařily a důkazem jsou šokově přeměněné horniny, dokonce tak tvrdé, jako je například křemen.
Kdy přesně vyhynuli neptačí dinosauři, vám řekne paleobiolog Vladimír Socha.
Důkaz, ve kterém se můžete vykoupat
Přece jen jsou ale místa, která nám dopad zanechal v podobě fyzického důkazu. Jsou jimi dnes zatopené podzemní jeskyně s často propadlými stropy „cenoty", které slouží jako turistická lákadla. Je zde výborné koupání a romantika místa svádí zamilované páry, aby si tady řekly své ano. Podle některých teorií se jedná o vápencové sníženiny (Yucatánský poloostrov má z velké části vápencové podloží) s narušenou pevností. Za tu může obří otřes způsobený dopadem, a navíc mohlo dojít k chemickému rozpouštění vápence.
Cenoty jsou dnes vděčnou a hojně navštěvovanou turistickou atrakcí. Mayům sloužily v minulosti jako zdroje pitné vody, ale také jako studny mrtvých, kam vrhali svázané lidské bytosti určené k obětování.
