Mayská modrá
Mayové používali modrou barvu při rituálních účelech. Ve velmi drsném filmu Apocalypto od Mela Gibsona o krvavých mayských rituálech, jsou zajatci určení k obětech pomalováni modře. Mayská modrá se poprvé objevila kolem roku 800. Navzdory času a drsným povětrnostním podmínkám malby kolorované mayskou modří časem nevybledly. Ukázalo se, že je velmi odolná proti biologickým i chemickým činitelům. Díkytomu dlouho vytrvala a dodnes vybledla jen minimálně.
„Hlavní složkou mayské modři je kromě barviva z rostliny indiga mletý minerál palygorskit, který se vyskytuje v jílových horninách,“ píše Martina Otčenášková na stránkách Českého rozhlasu. Naskýtá se logická úvaha, zdali Mayové zajatce pomazávali jílovitou hlínou. Zajímavé je, že minerál je nazván podle naleziště na dole Palygorsk na Uralu. U nás se vyskytuje třeba ve Stříbře, Příbrami nebo v Dolních Kounicích. Takže pokud by někdo chtěl získat „mayskou modř“, tak kvůli tomu nemusí jezdit do druhý konec světa.
„Chemikům a archeologům z Texaské univerzity v El Pasu se zřejmě podařilo tajemství tohoto barviva odhalit. Pomohlo jim k tomu studium misky z depozit muzea, která byla kdysi vylovena z posvátné studny v Chichen Itza, v níž bylo barvivo připravováno. Pevně váže ve své struktuře nízkomolekulární látky, což je zřejmě příčinou vynikající stálosti mayské modři. Indigo je v tomto materiálu uvězněno tak pevně a spolehlivě, že jej nenarušil ani čas, ani rozmary počasí,“ vysvětlil Jiří Patočka v příspěvku Tajemství mayské modři v časopise Vesmír.
Existují i teorie, že s hlavami obětovaných se hrála míčová hra vzdáleně připomínající košíkovou.
Míč je pak vyobrazen jako kruh kolem velké lebky. Může se jednat o portrét hlavy Hunahpúa, jelikož pánové Xibalby hráli míčovou hru s jeho hlavou. Dalším výkladem může být to, že Mayové vkládali lidskou lebku sťaté oběti dovnitř kaučukového míče.
Stanislav Chládek, Rituální jeskyně starých Mayů
Mrtvoly ve studni
Cenoty jsou přirozené studny, zatopené jeskyně s propadlým stropem, plné pitné vady. Vzhledem k propustnosti vápencového podloží je pitná voda na yucatánském poloostrově vzácná. O to nepochopitelnější na první pohled je, že si Mayové „kazili“ vodu ve své studni házením obětovaných mrtvol právě do cenonů. Kostry se našly například ve Studny obětí v Chichen Itza. A nebylo jich málo. Popravy údajně měly naklonit přízeň boha deště Chaca. Původně se podle nálezů šperků vědci přikláněli k domněnce, že obětovány byly dívky, ale rozbory nalezených lebek ukázaly na chlapce.
Probodnuté mužství
Zajímavý rituál popisuje ve své knize 2012: Mayové, jejich civilizace a zánik světa etnolog Miloslav Stingl, přičemž se odvolává na zápisky jezuity Landy. „Muži, kteří si účastí v obřadu chtěli získat přízeň bohů i úctu svých krajanů, se shromáždili v chrámu, seřadili se u jedné jeho stěny, svlékli se do naha a potom si na smluvené znamení v jediném okamžiku probodli kamenným nožem penis. Většina samozřejmě vykrvácela.“
Podívejte se na Chichen Itza uprostřed pralesa.
Právě v Chichen Itza byly v bahně na dně cenot nalezeny kosterní pozůstatky obětovaných, anebo možná sebeobětovaných, lidí. A nejen to, kromě sošek byly mechanickým drapákem vyzdviženy i zlaté reliéfní disky. Podle Stingla jich bylo dvacet šest. Lidské rituální oběti potvrzoval i nález obětního rituálního nože ve tvaru hada.
