Bez práce, bez budoucnosti, zato se spoustou zkušeností s pádlováním, asi tak by se dala shrnout situace, ve které tehdy 25letý Oskar Speck v květnu 1932 v Ulmu nasedl do svého kajaku a vydal se po Dunaji. V novinách se dočetl o měděných dolech na Kypru, které slibují dobře placenou práci. Hamburský rodák byl od mládí členem klubu skládacích lodí, a tak se rozhodl na Kypr dopádlovat. To byl ale jen začátek cesty, která ho nakonec zavedla 50 000 kilometrů až do Austrálie.
Skromné cestování
„Byl jsem blázen,“ napsal později Oskar Speck ve svých vzpomínkách. To ještě netušil, že se skládací loď stane jeho domovem na příštích sedm let. Odstranil z ní druhé sedadlo, aby získal více úložného prostoru. Vezl si podle svých slov skromnou výbavu: kompas, mapy, vodu, kondenzované mléko, sardinky a masové konzervy, nějaké oblečení a fotoaparát.
Podívejte se na krátký dokument o odvážné cestě Oskara Specka
První překážky
První týdny jeho cesty uběhly bez větších incidentů, dokud se nerozhodl přejít z Dunaje na řeku Vardar. Sliboval si, že ho divoký proud odnese až do Středozemního moře poblíž Řecka, jeho loď však na divoké řece nevydržela. Polovina žeber se polámala v důsledku častých kolizí s kameny. „Bylo beznadějné pokračovat,“ napsal později Oskar ve své zprávě z cesty. „Poslal jsem vnější plášť kajaku do Německa na opravu a oni odvedli tak dobrou práci, že když jsem ji dostal zpátky, trvali makedonští celníci na tom, že jde o novou loď.“ Než dorazily opravené části, řeka zamrzla a Oskar musel čekat čtyři měsíce, než se na jaře 1933 konečně dostal do Středomoří.
Kypr najednou nebyl dost
Speck pádloval podél pobřeží, což bylo sice delší, ale bezpečnější. Když dorazil na Kypr, chuť pracovat v dolech už ho dávno přešla a rozhodl se pádlovat po Eufratu. "Chtěl jsem jet na výlet na kajaku, který by se zapsal do historie," řekl novinám Australian Post v roce 1956. Na cestě po této řece ho postřelili a okradli, v oblasti Balúčistánu v Perském zálivu přišel o loď, peníze a pas. Podařilo se mu přesvědčit dva místní policisty, aby mu pomohli, když jim slíbil, že se s nimi podělí o peníze. Fungovalo to a druhý den ráno mohl pokračovat v cestě.
Dobrodružná cesta
Mapa cesty dobrodruha Oskara Specka
Rekord Oskara Specka je dodnes nepřekonaný. Australanka Sandy Robson v letech 2014 až 2016 na kajaku jela stejnou trasu, kvůli ozbrojeným konfliktům ale musela některé části cesty absolvovat po souši.
Smůla a čtyři lodě
Celkově ho v této části cesty pronásledovala smůla, o něco později se jeho loď opět převrhla a on chytil malárii, která ho provázela po zbytek cesty. Štědrá loděnice Pionier nakonec jeho kajak vyměnila během cesty celkem čtyřikrát. Peníze si vydělával tím, že do Berlína posílal novinové články a zprávy z cest. S novou lodí pokračovala jeho cesta přes Perský záliv až do Indie.
Ochládající zájem
V květnu 1935, tři roky po začátku své cesty, dorazil do města Kolombo.
Jenže tou dobou začal klesat zájem veřejnosti o jeho cestu. Následující rok začínaly v Berlíně olympijské hry, které nacistický režim využil k propagandě. Oskar Speck byl jako představitel německého dobrodružného ducha prostě příliš daleko.
Kajak a monzuny
Během monzunového období jel podél indického pobřeží a bojoval s větrem a deštěm. Ve své zprávě to popisoval: "Druhý den ráno jsem stále neúnavně pádloval téměř přesně ve stejném místě, kde jsem byl za posledního soumraku." O několik měsíců později přijel do Singapuru, kde už na něj čekala nová loď. Oskarovi trvalo více než dva roky, než v roce 1938 dorazil na Novou Guineu. Mezitím bojoval proti útokům malárie a domorodých kmenů.
Zatykač na uvítanou
Když Oskar Speck v roce 1939 dorazil do Austrálie, svět byl jiný, než z jakého vyrážel. Vypukla druhá světová válka a Austrálie byla jako britská kolonie ve válce proti nacistickému Německu. Když dorazil, zadržela ho policie, podle Oskarova cestopisu prý řekli: „Výborně, kamaráde, zvládl jsi to, z Německa do Austrálie. Máme ale špatnou zprávu, jako nepřítel jste zatčen.“
Přesto u protinožců nakonec našel své štěstí. Vydělal si jmění v obchodu s diamanty a rozhodl se v Austrálii zůstat, do Německa se vrátil na návštěvu jednou v roce 1970. Zemřel v roce 1993 ve věku 86 let. Svou milovanou skládací loď pojmenoval Oskar Sunshine a odkázal jí muzeu v Sydney, kde je k vidění dodnes.
