Doktor František Běhounek byl vědec s duší dobrodruha a srdcem dobráka. Do dějin se zapsal díky svým vědeckým objevům, literárním počinům a úspěchům svého nezlomného odhodlání při arktické tragédii.
Z nerozhodného kluka k muži oddanému vědě
Ač největší přínos vědeckého pracovníka Běhounka spočíval v poznatcích o záření na pólech, malý František se vědcem stát nechtěl. Učarovaly mu dobrodružné příběhy Julese Verna. Romantická putování do středu země, potloukání se v nehostinných podmínkách věčného ledu nebo naopak věčného sucha. Fascinovaly jej příběhy statečných mužů a žen z minulosti a okázalé osudy celých národů, jež znal z historie, kterou chtěl také studovat. Místo toho se ale do historie sám zapsal. Jako přeživší jedné z největších záchranných akcí v oblasti Arktidy 20. století, ale také jako vědec, který zbořil mýtus o radioaktivní prázdnotě na pólech.
Velikán své doby a dobrodružných románů
František Běhounek se nakonec odklonil od svého záměru jít studovat historii nebo učitelství a přiklonil se k fyzice a matematice, které skutečně dále rozvíjel na Univerzitě Karlově. A ačkoliv zvažoval také astronomii, která pro něj byla zahalena tajemstvím, nekonečnem a mlžným romantickým oparem, dal se na studium mladičké radioaktivity.
O své studijní cestě Běhounek řekl: „A zde (na reálném gymnáziu) mne zaujala fyzika, ale ne v celé šíři, ale zase její romantická část. Tehdy se do fyziky řadila astronomie a ta se mně tak zalíbila, že jsem se dokonce naučil trigonometrii dříve, než jsme ji měli povinně. Astronomii jsem se ovšem stejně potom nevěnoval, ačkoli ji mám rád dodnes.“
Amundsen vyrazil hledat posádku Italie, ale nikdy se ze své cesty již nevrátil
pokračovat v odkazu Julese Verna
Nicméně to byla oddaná činnost a práce na radioaktivitě, která jej dovedla do laboratoří právě polskofrancouzské vědkyně Marie Skłodowské-Curie. Během roku stráveném pod jejími křídly, se u ní tak dobře zapsal, že mu neváhala pomoct s cestou za polárním dobrodružstvím. Vypravování o jeho zkušenostech z oblasti věčného ledu mu přineslo úspěch i na poli literárním, což byl jeho první krok k jeho přezdívce ,,český Jules Verne."
Dokumentarista Michael Kaboš (Slasti a hořkosti mistra Švabinského, M. R. Štefánik: Dobrodružný život legendy), který o doktoru Běhounkovi natočil dokument Robinson atomového věku, vzpomíná: „S Františkem Běhounkem jsem se poprvé setkal skrze jeho knihy. Pamatuji si, jak jsem četl Trosečníky na kře ledové, vyprávění o jeho polárním boji o přežití. Ten příběh vás zasáhne.“
Marie Curie: ,,Je potřebné udělat z života sen a ze sna realitu."
Vědec Běhounek se uchýlil k literatuře s nástupem nacismu a s uzavřením vysokých škol, tedy dlouho poté, co se šťastně vrátil z výpravy. Začal psát populárně naučné knihy, které měly přibližovat fascinující svět fyziky a vědy široké veřejnosti. Postupně psal také učebnice a dobrodružné romány (Robinzoni vesmíru, Akce L, Na sever od Zambezi), a i když velká část jeho děl je založená na příbězích se základy v reálném životě, ukázalo se, že ta klukovská duše prahnoucí po dobrodružství nikam nezmizela.
„Pro Běhounka bylo ztroskotání výjimečnou zkušeností, která ovlivnila celý jeho následující život - jak vědeckou práci, tak kariéru literární. Taková událost se vám stane jednou za život a je neopakovatelná,“ uvádí dále režisér Kaboš.
Robinson atomového věku
Ruský ledoborec, který vyzvedl zbývající posádku vzducholodi Italia
O nehodě a následném pátrání, stejně jako o vědecké práci odvedené v polární oblasti pojednává dříve zmíněný dokument Robinson atomového věku, který měl premiéru ve středu 27. března 2024 na ČT2. Nyní jej můžete shlédnout na stránkách České televize.
Teď letím na sever a teď... k zemi
„Pane prezidente, jeden mladý vědec Vaší země, p. František Běhounek, mě prosil o doporučení do Vaší šlechetné přízně, aby mu bylo dovoleno realizovat vědecký projekt, kterému přikládá velkou důležitost…“ začíná dopis Marie Curie prezidentu Československé republiky Tomáši G. Masarykovi, když se snažila zajistit finance potřebné na Běhounkovu cestu. Curie Františka ve svém dopise natolik vychválila, že prezident, možná také ovlivněn nedávnou návštěvou paní vědkyně, s požadavky nakonec souhlasil a František roku 1926 cestuje směr severní pól.
Vědec vyrazil za polární kruh hned dvakrát, při první výpravě vzducholodí Norge (Norsko) se však nedostal ani na její palubu. Dobrodruh Roald Amundsen, vedoucí norsko-italské výpravy, loď nechtěl přetížit, takže severní pól přeletěly pouze Františkovy přístroje. V rukou švédského vědce Finna Malmgrena přinesly na zemi zajímavé hodnoty, které bylo třeba prostudovat. Běhounek se tak dostal do povědomí vědeckého světa, jako muž, který provedl první měření na severním pólu.
Na druhou výpravu byl osobně pozván italským velitelem a původním pilotem vzducholodě Norge Umbertem Nobile. Tentokrát se letělo v italských barvách ve vzducholodi jménem Italia. V itineráři cestovatelů a vědců se kromě pólu vyskytovaly také souostroví Severnaya i Novaya Zemlya, země Františka Josefa i Grónsko. Na svých třech cestách navštívili všechna místa, akorát se z té poslední vrátili potrhaní, promrzlí, vyhladovělí a o necelé dva měsíce později.
„Když jsem stál uprostřed arktické pustiny obklopen nekonečnou ledovou prázdnotou, tak jsem byl o to víc fascinován Běhounkovým příběhem. Ani ve chvílích největší beznaděje se nevzdával a pořád věřil v záchranu. Podobná zkušenost, kdy se vracíte k vlastním kořenům, vás posune v životě dál. Udělá vás silnějším,“ svěřuje se autor dokumentu.
Záběry ze Špicberků a letu vzducholodi Italia:
Františkovi a celé posádce vzducholodi Italia se do života skutečně zapletla událost, jež přeživší jen stěží mohli zapomenout. Plášť lodi promrzl a odletěl spolu se šesti pasažéry v temné a promrzlé dálavy. Deset členů, kteří se nacházeli v řídící kajutě, bylo málem rozdrceno o zamrzlé moře poblíž Špicberků. Jeden na místě zemřel, generál Nobile utržil těžkou zlomeninu nohy a zbylých osm postihla jen snesitelná poranění. Důležité bylo zajistit dostatek jídla a tepla. A toto je možná ten zlomový bod, kdy se z Františka vědce stává František dobrodruh, můžete si pomyslet. Ale z popisu generála Nobileho čiší něco jiného:
„Ačkoliv byl vyhladovělý, ruce zčernalé kouřem a nohy téměř bosé, nezapomínal na své přístroje. Shledal je ve sněhu a pokračoval v měřeních, která nemohl dokončit za letu… Stejně pečlivě prohlížel elektrometry, jako chystal oheň na přípravu medvědího masa a chodil na obhlídku kolem stanu…“ Nobile v popisu pokračuje: „V mysli se mi zjevuje za chladným, odměřeným a nesnadno přístupným badatelem také jiný Běhounek, jehož miluji mnohem více… V době, kdy naše situace na ledové kře byla úplně beznadějná, nezanedbával ani svých druhů v neštěstí, snaže se jim být k užitku, jak nejlépe dovedl, Běhounek vznešené duše a citlivého srdce.“
Stejně systematický, oddaný a nezdolný, jakého jsem ho potkávala v popisech před nehodou se prezentuje i v jednání při ni. Nakonec šest členů, kteří zůstali pospolu u červeného stanu, byli po celou dobu v bezpečí až do dne jejich záchrany. Přesto museli překonat 48 ledových dní a pravděpodobně jen málo z nás si umí představit, jaké to je.
Velitel výpravy Umberto Nobile si s sebou vzal čtyřnohého společníka, za což byl později kritizován:
Jedním z hlavních řečníků ve dříve zmíněném dokumentu je také Václav Sůra - dokumentarista, cestovatel, dobrodruh a muž nakažený bacilem polárním, jenž zapříčiňuje nutkavou touhu vydávat se do mrazivých dálek a klidných bílých plání.
Režisér projektu Michael Kaboš nákazu také potvrdil: ,,Arktida mi naprosto učarovala. Ticho a klid vás úplně pohltí, můžete se najednou soustředit na sebe a přijít na úplně nové myšlenky. Právě jsem se vrátil z rovníku, kde připravuji další film, ale již se nemohu dočkat, až se opět vrátím za polární kruh.”
Po rekonvalescenci se Běhounek opět pustil do vědecké práce. Jeho poznatky z větrání těžebních šachet v Jáchymově, se používali také v USA. Stal se předním českým odborníkem na paprsky X a radiologii, také založil obor dozimetrie na Karlově univerzitě, kde účinkoval a zůstal oddaný vědě i dobrodružství i do své smrti v roce 1973.
V roce 2022 byl také uveden animovaný film pro děti, který nejen zachycuje cestu Italie, ale celý život generála Umberta Nobileho a jeho oddané společnice Titiny:
Zdroje: Běhounek, výprava, známka, Robinson atomového věku
